O autorovi stránek

 

Jelikož asi mnoho z vás při pročítání tohoto webu napadla prostá otázka, kdo obětoval svůj volný čas tvorbě těchto stránek o animovaném králičím seriálu a hlavně proč, pokusím se vám na to odpovědět v následujících několika řádcích. Jistě to bude pro vás velmi zajímavé, protože tento seriál v mém životě sehrál zásadní roli. Ale pěkně od začátku.

Jmenuji se Martin Miřejovský a bydlím v jednom malebném městečku jménem Choceň, které se nachází ve východních Čechách. Je mi 23 let a na internetu mě můžete potkávat pod přezdívkou "Duke".

Mou zálibou jsou mimo jiné i animované filmy. Už od dětství jsem je miloval a obdivoval toto umění nakreslit a rozhýbat postavičky na papíře. Vždyť je to něco úžasného! Někdo obdivuje malované obrazy, já pro změnu zase kreslené filmy. Svým způsobem jde také o umělecká díla, neboť každý animovaný film je složen z obrovského množství obrazů umístěných na pozadí, nebo samotných postaviček, pro jejichž rozhýbaní je třeba tolikrát je rozkreslit, že by se leckterý slavný malíř musel zastydět. Proto mě často mrzí, že jen málo lidí dokáže ocenit opravdu velmi vysilující práci animátorů a ostatních lidí, která se skrývá za každičkým záběrem takového díla.

Animované filmy se mi tedy staly jakýmsi prostředkem k úniku z věčně uspěchaného světa lidí. Každý z nás má svůj způsob, jakým může uniknout do světa bez problémů, které přináší dnešní moderní doba a které nás pronásledují téměř na každém kroku. Někdo dává přednost knihám, jiný zase počítačovým hrám. Mně k tomu ale stačí pěkný animovaný film či seriál. Není tedy divu, že ani animovaná Daleká cesta za domovem neunikla mé pozornosti, i když jsem se k ní vpravdě dostal zcela náhodou.

Dlouho jsem o seriálu, nebo dokonce o samotném fenoménu Daleká cesta za domovem, neměl sebemenší tušení. Jednoho dne jsem však po příchodu z práce zapnul televizi, a jako by to sám osud chtěl, z obrazovky se na mě usmívali králíci z právě začínajícího prvního dílu seriálu. A jelikož jsem měl, a pořád mám, slabost pro animované filmy, usedl jsem pohodlně do křesla a netušíc, jak mi tento nevinný seriál o králících změní život, jsem se zadíval.

Po zhlédnutí několika prvních epizod jsem začal hledat na internetu nějaké informace o seriálu. Díky tomu jsem se zcela náhodou dostal na stránku milovníků králíků (www.kralici.cz). Do té doby mé skromné informace o skutečných králících začínaly a končily u králíkárny, ale díky náhodně objevenému webu jsem zjistil, jací úžasní a chytří společníci králíci dokáží být, pokud jim člověk dá příležitost. Začal jsem se tedy o ně zajímat podrobněji, což nemohlo skončit jinak, než osudovým pořízením králíka domů.

Náhle jsem si uvědomil, jak jsou králíci lidmi neprávem považováni za hloupá zvířata, jejichž osudem je jen rodit se a vyrůstat v králíkárnách, aby lidem mohla odevzdávat své životy kvůli masu či kožešině. Zželelo se mi jich, snad také kvůli seriálovým představitelům, kteří zajisté částečně můj úsudek ovlivnili. Králíci - zvířata tak inteligentní, jako jsou třeba lidmi tolik milovaní psi či kočky, neuvěřitelně zvědavá, vděčná, družná a hlavně šťastná, pokud jim člověk dopřeje pro ně tolik přirozený pohyb - a musejí takhle trpět v lidské nevědomosti - bez pohybu a svobody - od narození až do brzké popravy v kotcích králíkáren. To je něco, co se pro mou mysl stalo naprosto nepochopitelným.

Vím, že poslední řádky předchozího odstavce se budou mnoha lidem jevit jako naprostý nesmyl vyřčený nějakým pomatencem. Nicméně tomu, kdo si to pomyslí, bych od srdce přál proniknout do čisté králičí duše tak hluboko, jako se to povedlo mně za těch pár let, co se o králíky intenzivně zajímám. Protože právě to mi otevřelo oči a já spatřil tu hrůzu a nespravedlnost, jaké se lidé dopouštějí na zvířatech jen kvůli svému pohodlí a před kterou většina z lidí stále ochotně oči zavírá, jako by nic takového vlastně ani neexistovalo.

Animovaný seriál Daleká cesta za domovem mě tedy přivedl k velkým změnám v životě. Nejenže jsem díky němu v sobě objevil doposud skrytou velkou lásku ke králíkům, ale přiměl mě i k zamyšlení, zda se nedá žít lépe a hlavně bez krutosti, kterou si je stále jen málo lidí ochotno dobrovolně připustit a vzdát se jí. Stal se tedy ze mě vegetarián a zapřísáhlý ochránce zvířat prosazující jejich práva, protože to je jediný účinný způsob, jak se zbavit toho obrovského množství nevinné krve, kterou všichni za sebou nevědomky zanecháváme.

Seriálu ale vděčím ještě jedné věci. Díky němu jsem se totiž dostal i k jeho knižní předloze, kterou jsem i s pokračováním doslova zhltl během několika dní, což u takového člověka, který do té doby knihy takřka nečetl; a když četl, tak to bylo třeba na půl roku; byl opravdu nadlidský výkon. Ostatně mohu poděkovat seriálu i za to, že jsem více rozvinul svoji touhu po psaní, kterou jsem měl už od útlého dětství, a pustil se do práce na vlastní knize. Uvidíme, co z toho vzejde. Vyjít by měla v půlce roku 2008.

Nuže, tohle všechno rozpoutala jedna malá souhra náhod, když jsem si jednou sedl k televizi a náhodou klapl program, kde v tu chvíli zrovna začínal tento seriál. Od té doby jsem seriál poctivě sledoval a později i nahrával. Dnes jsem už ve fázi, kdy musím mít vše, co se týká Daleké cesty za domovem, ať už knihy, filmu či seriálu, takže horečně stahuji z internetu, co se dá. No a to už si tento milý seriál o králících ode mě zaslouží, abych mu ty stránky vytvořil, nemyslíte? Možná tyto stránky někdy někoho přivedou k tomuto vydařenému seriálu a ten mu třeba zase pomůže jako mně. Kdo ví.

 

Moji králíci

Kontakt

mirejovskym@seznam.cz

ICQ 194-462-207

 

 

Autorovy stránky: DoomMap, Kamenitý vrch.   Stránku vytvořil Duke, 2007.